Džihád je Mohamedův největší vynález, díky němuž dosáhl úspěchu. Džihád nebývá správně chápán. Větší část džihádu se provádí pomocí peněz a přesvědčování, ne pomocí násilí. Kupování vlivu ve vládních kruzích ve Washingtonu je džihád. Džihád je i to, když v našich učebnicích se nikdy o islámu nepíše negativně.
Džihád je bezpochyby jedno z nejznámějších arabských slov. Džihád neznamená jen svatou válku, ačkoliv svatou válku obsahuje. Džihád ve skutečnosti znamená zápas, nebo úsilí, což je přesnější, protože džihád v sobě obsahuje podstatně více prvků, než jen násilí. Džihíd je možné vykonávat mečem, ale také slovem, písmem, nebo penězi. Korán definuje džihád jako zápas pro věc Alláha.
V celé trilogii je džihádu věnováno 31% textu, z toho v hadísech 21%, v síře 67% a v koránu 9%.
Korán nastiňuje celkovou vizi džihádu. Síra (Mohamedův životopis) rozpracovává celkovou strategii džihádu. Hadísy obsahují taktické detaily. A to celé je zpracováno podle Mohameda, protože Mohamed není jenom dokonalý muslim, ale také dokonalý džihádista. Když čtete Mohamedův životopis, uvědomíte si, jak je džihád důležitý. Síra se věnuje džihádu z více, než dvou třetin. Mohamed se věnoval intenzívně džihádu jenom devět let svého života, ale objem textu, který je džihádu věnován, ukazuje, jak obrovský důležitá je jeho koncepce. Ta důležitost spočívá ve skutečnosti, že Mohamed nebyl úspěšný, dokud nezačal s džihádem. Logicky tedy muslimové budou nahlížet na džihád jako na svoji nejúspěšnější strategii a pořizovat o ní maximum písemných záznamů.
Podívejme se na jedno oblíbení muslimské tvrzení o džihádu. Muslimové často říkají: „Islám je vnitřní úsilí, duchovní úsilí o zlepšení sebe sama.“ Toto je ovšem takzvaný velký džihád. Džihád války a meče je malý džihád. Ale hadísy pojednávají o velkém džihádu pouze ve dvou procentech textu věnovaném džihádu. Zbývajících 98% se věnuje zabíjení kafírů. Je důležité, abyste si uvědomili: Znamená džihád vnitřní úsilí? Ano, znamená. Znamená džihád zabíjení nevěřících? Ano, znamená. Jedná se o typický příklad islámské duality. Muslim se rozhodne, co se mu v dané chvíli lépe hodí. Podívejme se na příklad na nějž se všichni pamatujeme. 11. září 2001 muslimové zaútočili na Světové obchodní centrum a Pentagon v rámci džihádu mečem. Muslimové na to reagovali oficiálně tak, že řekli, že tito atentátníci jen zneužili jejich náboženství. Ale pokud se podíváme na texty v islámské trilogii, v koránu, síře a hadísech tak zjistíme, že tyto atentáty proběhly přesně podle těchto textů.
Nebylo to poprvé, kdy džihádisté zaútočili na Světové obchodní centrum. V roce 1993 se pokusili zbourat dvojčata velkou bombou umístěnou v suterénu. Nepodařilo se jim to, ale nevadilo jim to, protože napodruhé již uspěli. Dlouho se na to připravovali. Následovali přesně Mohamedova příkladu.
Když Mohamed začal s džihádem, tak při první své loupežné výpravě neuspěl. Jeho muži nenašli nikoho, koho by bylo možné oloupit. Druhý pokus skončil rovněž neúspěchem, stejně jako třetí a několik dalších pokusů. Ale osmý pokus již byl úspěšný. 9/11 je stejné, jako byl Mohamedův džihád.
Další věc typickou pro džihád je, že se muslimové po 11. září prohlásili za skutečné oběti, kterým bylo skutečně ublíženo. Přesně to samé dělal i Mohamed. Když se svým osmým útokem uspěl, obvinili jej Arabové, že porušuje pravidla války, protože zaútočil během posvátného měsíce ramadánu. Korán na to odpovídá tím, že říká, že to, co obyvatelé Mekky – kafíři – udělali Mohamedovi, bylo podstatně závažnější, než zabíjení. Skutečností je, že obyvatelé Mekky vyhnali Mohameda z města, ale jinak nikomu neublížili. Když muslimové zabíjejí kafíry, říkají: „My jsme skutečné oběti, ne ti mrtví kafíři.“
Dalším příkladem, jak bylo 11. září provedeno podle Mohamedova vzoru je, že muslimové vykřikovali: „Islám je náboženství míru.“ Náboženství bylo použito jako krytí pro politickou podstatu džihádu. I to už muslimové dělali dříve. Mohamed vždy maskoval své politické výboje jako náboženskou povinnost.
Světové obchodní centrum bylo vybráno jak cíl ze dvou důvodů. První důvodem byl ten, že se jednalo o obchodní, ekonomické centrum. Al-Kaida a Usáma bin Ládin doufali, že zničení obchodního centra paralyzuje americkou ekonomiku. Džihád se vždy snaží, pokud je to možné, aby jeho akce měly ekonomické dopady. Když Mohamed útočil na karavany, usiloval o jejich bohatství pro sebe a taky mu šlo o to, aby kafíři o toto bohatství přišli.
Když Mohamed zaútočil na města, zničil i zemědělské usedlosti kolem těchto měst. Jednalo se o ekonomickou válku, podobně jako v útocích 11. září. Druhým důvodem, proč bylo Světové obchodní centrum napadeno byl ten, že Zawahrí, pravděpodobně hlavní plánovač těchto útoků, se domníval, že v tomto centru se nalézá mnoho židů. I tento aspekt připomíná Mohameda, protože i Mohamed pronásledoval židy v Medíně, Khaybaru a Ladaku.
Další aspekt připomínající Mohameda je ten, že celou akci provedli imigranti. Mohamed sám začal s džihádem teprve tehdy, když se sám stal imigrantem. Svoje přesídlení do Medíny nazval imigrací. Imigrace je velice důležitá. Věk islámu začíná teprve tehdy, když Mohamed přišel do Mediny a stal se politikem a válečníkem. To je hlavním důvodem, proč islámský kalendář začíná tímto datem a ne datem, kdy se Mohamedovi dostalo poprvé jeho vnuknutí. Začátek času byl stanoven na Mohamedovu imigraci do Mediny, na začátek jeho politického úspěchu.
Dalším aspektem byla zákeřnost tohoto útoku. Mohamed byl zákeřný jak jen to bylo možné. Takže i tato zákeřnost dobře napodobila Mohamedův styl.
Útok na Světové obchodní centrum porušil všechny zákony války, což byla opět Mohamedova taktika. Jednou z příčin jeho válečných úspěchů bylo to, že jeho protivníci předpokládali, že bude hrát podle pravidel války, která se stanovila ještě před Mohamedovým příchodem. Ale s džihádem Mohamed porušil veškerá pravidla. Bratr zabíjel bratra, syn zabíjel otce, otec syna, jeden člen kmenu šel do války proti jinému členu téhož kmenu apod. To porušovalo všechny pravidla vedení arabské války, ale Mohamed věděl, že porušení pravidel mu zjedná rozhodující výhodu.
Po těchto útocích nebylo v islámské komunitě vidět žádnou lítost, stud, nebo pocit viny. Nejpopulárnější knihu v arabském světě po těchto událostech napsal muž, jenž seděl v jedné cele se Zawahrím. Jeho kritika Zawahrího se vůbec netýkala nemorálnosti jeho činů. Jediné, co mu vytýkal bylo, že těmito útoky zbytečně dráždí spícího tygra, Ameriku. Muslimové nikdy nevyjádřili lítost nad smrtí tří tisíc kafírů, protože ani Mohamed nikdy ve svém životě nevyjádřil lítost nad smrtí kafíra. Vždy, když kafíři trpěli, tak se radoval.
S útoky na Světové obchodní centrum souvisí jedna velice zajímavá věc. Po dvou dnech od těchto útoků začaly zvonit telefony v sídlech nejrůznějších církví po celé Americe a když je církevní představitel zvedl, ozvalo se na druhém konci: „Jsem muslim a rádi bychom ve vaší církvi uspořádali seminář o islámu, náboženství míru.“
To bylo propagandistické pokračování celé akce a bylo provedené s ohromující rychlostí a energií. Dokážete si představit, že by jakákoliv jiná organizovaná skupina, nebo politická strana, dokázala tak bleskově zorganizovat takovouto masivní propagandistickou kampaň?
Dalším velmi významným aspektem, jenž jasně ukazuje na to, že útok byl provedený podle Mohamedova vzoru je to, že Američané byli před tímto útokem vyzváni, aby přijali islám. To byl rovněž Mohamedův styl. Usáma bin Ládin vydal videonahrávku, v níž vyzval, aby Američané přijali islám. Kdyby tak Amerika učinila – tj., kdyby její prezident veřejně přestoupil na islám – k žádnému útoku by nedošlo. I to bylo učiněné přesně podle Mohamedova vzoru.
Útoky z 11. září byly obranné. Veškerý džihád je jen obranný, protože kafíři se dopouštějí urážky Alláha tím, že odmítají Mohameda. Takže logickou odpovědí na tuto urážku je obranný útok. Kdyby nebyli na světě kafíři, nemusel by být ani džihád.
A tím se dostáváme k jedné velmi podstatné věci. Podle islámské doktríny je džihád nejzákladnější povinností každého muslima. Džihád neskončí, dokud se poslední kafír na světě nepodrobí islámu. Dokud na světě budou existovat kafíři, bude existovat i džihád.
Hned po 11.9. začal islám propagandisticky útočit na křesťany a nazývat je křižáky. Křižáci jsou ztělesněním zla podle islámu. Ovšem proč se vedly křížové výpravy do zemí Blízkého východu? Byly odpovědí na volání tamních křesťanů o pomoc, kteří trpěli pod muslimskou nadvládou. Tak to celé začalo. Nebylo to tak, že by hordy Evropanů osedlaly své koně a vydali se zabíjet muslimy. Vyjeli na pomoc křesťanů, jejichž utrpení bylo naprosto nesnesitelné. Připomeňme si, jakým způsobem se islám rozšířil na Blízký východ. Bylo to džihádem mečem, vedeným Umarem, druhým chalífou a došlo k obrovským škodám materiálním i lidským. Takže křížové výpravy jsou jedním z mála příkladů toho, že kafíři šli na pomoc jiným kafírům, kteří byli napadeni džihádem.
Již bylo řečeno, že džihád je povinný pro všechny muslimy. Nicméně ve vašem zaměstnání může pracovat muslim, který nechodí do práce ověšený dynamitovými patronami, ale který nicméně stejně může participovat na džihádu. Po 11. září začali pracovníci FBI sledovat finanční toky. A zjistili, že mnoho muslimů v USA štědře podporuje tzv. charity s plným vědomím toho, že tyto peníze jsou určené pro džihád. Tedy muslim, který věnuje peníze určené pro potřeby džihádu, je džihádista. Když muslim říká: „Ne, džihád, svatá válka, to není opravdový islám. Opravdový islám je náboženství míru,“ jedná se opět o džihád, džihád slovem.
Největší podíl na dnešním probíhajícím džihádu v Americe má Saúdská Arábie a další státy Blízkého východu. Nepoužívají meč, nýbrž peníze. Saúdská Arábie věnuje každoročně na šíření islámu ve světě třikrát více peněz, než dával bývalý Sovětský svaz na šíření komunismu. Saúdi šíří ve světě islám, džihád a šaríju. Věnují na tento účel obrovské sumy peněz. Stavba většiny mešit je financována saúdskými penězi a poté Saúdi sami vyberou imáma pro takovou mešitu.
Co je ještě horší je kolik peněz je takto vydávaných za účelem ovlivňování našich politiků. Washington DC je doslova zaplaven penězi z Blízkého východu a tyto peníze se používají k nákupu voličů, ovlivňování lidí a pro vedení poltických kampaní. Jste-li muslim a chcete se ucházet o nějaký úřad v USA, nebudete mít žádný problém s financováním vaší kampaně. Jakýkoliv muslim, který chce udělat cokoliv pro postup islámu v USA má bianco šek. Jedna z podob džihádu je jeho vedení s pomocí peněz a Saúdi mají peněz dost a neváhají je využívat, podobně jako to dělal Mohamed. Mohamedova poslední slova byla: „V Arábii nesmí zůstat žádný křesťan, ani žid. Nelitujte peněz k tomu, abyste ovlivňovali kaferské vyslance.“ A přesně totéž dělají nyní Saúdi. Ovlivňují kafírské politiky a daří se jim to velmi dobře.
Další oblastí, v níž muslimové používají peníze pro postup džihádu je náš (americký) vzdělávací systém. Žádná učebnice pojednávající o islámu není schválena k výuce, pokud neprojde schválením muslimského výboru. Výsledkem je, že jediné, co se o islámu v našich (amerických) školách učí, se týká jen slavného náboženství, nikdy ne politického systému. Nikde není ani zmínka o tom, že během 1400 let bylo zabito během džihádu 270 milionů kafírů. V těchto učebnicích není ani zmínka o dhimmizaci, tj. o kafírech v postavení částečných otroků. Podle našich učebnic se islám rozšířil bez jakéhokoliv násilí. Není tam ani zmínka o tom, jako roli hrál islám během oněch 1400 let v otrokářství. I tato propaganda, která glorifikuje islám v našich učebnicích, je džihád. Ale džihád ve vzdělávací oblasti se netýká jen učebnic. Saúdi vložili velké peníze do našich (amerických) univerzit, zejména financují katedry blízkovýchodních studií a dějin, katedry arabistiky a náboženské kurzy. Tyto peníze jsou určené k tomu, aby ovlivňovaly způsob, jímž se vyučuje politika, dějiny a náboženství. Velké množství peněz se vydává rovněž na podporu profesur sponzorovaných Saúdy. Islám se na našich (amerických) univerzitách vyučuje podle sylabu, jenž je schválený Saúdy.
Džihád penězi v našem vzdělávacím systému je podstatně nebezpečnější, než džihád mečem. Dalším příkladem džihádu je skutečnost, že každému, kdo v médiích učiní kritickou poznámku na adresu islámu, je vyhrožováno soudním procesem a je na něj činěn nátlak. Muslimové účinně využívají náš vlastní systém ochrany lidských práv k tomu, aby zastrašovali, a snaží se, aby nikdo nikdy neučinil žádnou poznámku o islámu, která by se jim nelíbila. Svoboda slova není podle sunny, způsobu Mohameda.
V konečném důsledku to není džihád mečem, který je v naší kultuře nejúčinnější. To, co ne nejdůležitější je skutečnost, že vůbec nerozumíme podstatě toho, co se odehrává. Nechápeme, že když se používají peníze k ovlivňování našich politiků, médií a škol, že se jedná o džihád. Islám není tak silný, ale naše nevědomost nás činí slabými.
Džihád je nejsilnější zbraní politického islámu. Je možné ho vést slovem, písmem, penězi a mečem. Mohamedův život vybavil islám perfektní strategií i taktikou džihádu. Útok na Světové obchodní centrum je učebnicovým příkladem džihádu, ale nejúčinnější podoba džihádu je islamizace naší civilizace.